Honza

Něco se děje...

Ani nevím, kde přesně začít… V mém životě se mi dostalo mnoho možností okusit krásné a nezapomenutelné okamžiky, ke kterým jsem přistupoval stejně jako k tomuto " kšandovému projektu" - naplno prožít vše, co s sebou přináší, a jet vesele dál s notnou dávkou samozřejmosti a pro mne typické skepse... Převést to, co jsem prožil, do řádků jako osobní příspěvek, není vůbec jednoduché.

Vzhledem k tomu, že příspěvek píši v poslední možnou chvíli a s poměrně velikým časovým odstupem a navíc jsem si nevedl evidenci jednotlivých setkání, pokusím se vystihnout, co mě nejvíce oslovilo.

Vše začalo jako nabídka k účasti na projektu s tak kuriózním názvem, že jsem ani na chvíli nezapochyboval o své účasti. Kšandy jako mužský prvek mě velice pobavily a hned po jejich nákupu a první možné aplikaci mě vrhly do víru takových událostí, že je opravdu velmi těžké vybrat to „nej“.

Jinak kšandy jsou super prostředek k přítomnému okamžiku a navíc mi daly ulevit celoživotnímu poutu mého opasku. Věřte nebo ne, přestože máte pocit volnosti, zároveň o nich víte celý den, kdy je nosíte… Okolí nevyjímaje.

Po prvních večerech jsem se před domem potkal s Davidem, mým velice blízkým přítelem, který se také účastnil projektu, a první, co jsem mu byl schopen sdělit, bylo : "Něco se děje". Oba jsme se od srdce zasmáli, jelikož jiná lepší a výstižnější věta nás nenapadla.

Rozumem dodnes nedokážu popsat, co se vlastně vše odehrálo v naší skupině a hlavně v mém životě…Těch možných metod, jak vylepšit žití a trochu se postarat, aby naše existence dostala taky hlubší smysl, měla Maruška v zásobě snad pro každého desítky… Osobně jsem vyzkoušel, co šlo a co mi moje "lenost" a aktuální přesvědčení dovolila.

Co bych rozhodně nechtěl opomenout, je vzácný dar Marušky, která měla a má pochopení pro jakoukoliv zápletku či dotaz... Za to jí patří mé veliké DÍKY.

Krátká zastavení:

Můj první pavouček byl hotov téměř první večer… Jéé, já maluju!

Můj první obraz ... Jéé, opět maluji!

Můj první hlasový projev na veřejnosti – jé, já umím svobodně zařvat!

Moje první zařvání – jé, tři dny nemůžu mluvit vůbec.

Moje první vědomé čůrání...Jéé, to je paráda,...je to pořád paráda!

Můj první taneční projev... Jéé, já tančím a stydím se jen trochu!

Moje první přání bylo "mít přání"...Jéé, no to jich najednou je.

Můj první nákup "kam mě nohy povedou"..Jéé, to se dá koupit zvláštních věcí.

Můj první pokus dostat se do ženských šatů...Jéé, musím koupit ženě nové šaty.

Moje první báseň.. Jéé, to si přečtěte…

Moje meditační hůl...Jéé, mám nového spojence!

Jéé, já mám v sobě i ženskou část a nestydím se za ni a je s ní sranda…

 

Báseň

Těžko hledati vzletný rým,

muži většinou hledají ženský klín.

Ať je to jen sladký rým,

kde není třeba slov pro mužský splín.

Když láska mlčí,

je třeba slov,

za úplňku na sebe vrčí

a vyráží na lov.

Chytit však nejde... popsat také ne

je toho mnoho, co by sem člověk slovem dal,

není však konce... Miluj...Odpouštěj...Omlouvej se a Děkuj dál.

 

Velice děkuji Marušce a všem v kruhu - pomohli jste mi mnoho věcí uvědomit si a mít ze života radost.

Honza

comments powered by Disqus